ΖΕΝΟ ΚΑΠΡΑΛ!

ZENO KAPRÁL (1941)

LEHKÁ

Na štaci stojím jako túje
u branky hřbitova.
Vítr mi šaty profukuje
a brzy bude tma.
Miláček ještě nejde,
něco ho zdrželo
Červené kvítky v rejdě,
na které pršelo.
Zda pluju nebo kotvím,
co na tom záleží.
On se to stejně dozví
a musí mi to říct.
Že odpouštění poklesku
víc trápí druhého
pro kterou bolest není tu
nad moji lepšího.

Bude se asi zlobit.
Snad mě i udeří.
Taky chce lásku drobit.
A v celek uvěřit.