PETR SKOUMAL
(1938)
PAVILON 88
Nebe je modrošedé a jeřábi táhnou,
od nohou už to zebe a víra se ztrácí,
Antone Pavloviči, v pavilonu číslo 88
někdo se náhle vztyčí a pak se zvolna kácí.
Nebe je modrosivé a na sever táhnou
postavy položivé a vítr zpívá v drátech,
Antone Pavloviči, v pavilonu číslo 88,
vidíte, jak to vedem a vy to přece znáte.
Nebe je modrošedé a někdo tu pláče,
po pláni trojka jede a na časy blýská,
Antone Pavloviči, v pavilonu číslo 88
tlumeně někdo křičí a samovar si píská.
Antone Pavloviči, v pavilonu číslo 88,
jen pírko holubičí a nám se po vás stýská.
