ΖΕΝΟ ΚΑΠΡΑΛ!

ZENO KAPRÁL (1941)

VĚCI

Připadá mi, že svět není
ve skutečném rozjaření,
když i sen se oddal věcem,
aby umřel jako ony.
Rostlinám to nevysvětlím
ani přísným živočichům,
křemíku a slídám lesklým
na podnosu s chleby hříchu
malých soust, či krve na rtu.
Jinak voní bílé růže
po kaskádě z vlastní tíhy
než co kopec s octem vinic
na vesnici sesuje se.
Neboť bdíme, dokud hrozí.
Až pak věci přitulí se
jako děti  paži otce,
neví o tom-li je čeká
věcný život, bez buzení,
brebentění jen a léta
stárnutí v masové hrobce.