ΒΙΕΡΑ ΠΡΟΒΑΖΝΙΚΟΒΑ!

VĚRA PROVAZNÍKOVÁ (1947)

PŘED CHRÁMEM MOŘE

Ebenová kost by postačila, zaostřená
do orlí krve.
Kost ze dřeva živého,
černější než pohřbívaná hříva koně,
který klečí.

Kost ebenová – větev ohořelé ruky –
kořen ebenový, který voní
po vnoření Země.

Jediné spatření Linie by postačilo
a Země byla by opravdu rovná.

Vidím povstávat horu – na lávě pouště –
z předjitřních modliteb.

Písek,
který teď hora vysílá ze zrnek růžencových –
z rozteklých krůpějek orlí krve –

Hned zjitra je kdosi nádherně mrtev.