ΠΕΤΡ ΜΠΟΡΚΟΒΕΤΣ!

PETR BORKOVEC

VCHOD

Vchod do jeskyně byl jak obří

napůl otevřená slávka jedlá.

„Ověřil sis to?“ zeptal ses mě

a na rameni se ti rozklepal můj fialový stín.

„Budeš proti,“ odpověděl jsem,

„ale já už nechci psát básně.

Chci být omluven, jsem nemocný, budu příště.

Co chci – je vlézt tam. A jestli verše,

tak takové jako ty skvrny,

co se ti plácají u pusy.“

Slávka zívla. Věděl jsem, co vidíš.