Δευτέρα, 10 Οκτωβρίου 2016

ΓΙΑΡΟΣΛΑΒ ΣΕΪΦΡΤ!




JAROSLAV SEIFERT


CESTA DO BENÁTEK



Snad je to možno tak říci:
láska jde a jde a jde
   a není kout,
kde nebyla by doma.
A polibky se rychle prodlužují
jak na jaře dny.

A proto jsme se jednou probudili
až v milostném tichu obrazu,
kde byly jen dva růžové sloupy
a kousek moře.

Paláce byly vetknuty do moře
jako staré hřebeny
   s perlami a zbytky zlata,
ale v lagunách byly špína a kal.
A gondoliér
s ošklivým smíchem
vylovil před námi veslem,
co tam házejí patrně z okna k ránu
spáči opatrné lásky,
protože tam nemají kamna.

A tys hned prudce vytrhla své prsty
z mojí dlaně!
   Dej mi zas ruku!
Bylo by smutno v krásném městě,
odkud se tak těžko odchází.
   A vzápětí
z náměstí před námi zazněla lichotně
sladká hudba
.


Δεν υπάρχουν σχόλια:

Δημοσίευση σχολίου