JOSEF KAINAR (1917-1971)
NEČOJste bílá,
jak je luna bílá,
a vzdálená jste
jako měsíc sám.
Tisíckrát jste mne
políbila.
V měsíci já se
nevyznám.
Na lunu vyjí
psíci na řetěze.
V té zoufalé,
v té nejčernější něze,
Jsou plni svého neštěstí
i štěstí.
Mně šťastnému
tak jako jim,
těm ztraceným psům
zoufalým,
v blízkosti srdce
tence něco chřestí.
Δεν υπάρχουν σχόλια:
Δημοσίευση σχολίου