FRANTIŠEK HRUBÍN (1910-1971)
IN MEMORIAMPři vzpomínce na tvůj jasný hlas
všichni muži, co tě líbávali,
s rtů svých stírající si hebký popel,
při vzpomínce na tvůj jasný hlas,
který hloubka vzdaluje a kalí.
Prší na tvou milovanou hruď
přes hlínu a přes kořínky země,
a v nejdelší noci jiná tíha
tiskne tvoji milovanou hruď
chvíli sladce, chvíli nepříjemně.
Do tvých dávných vlasů sáhla smrt
jak vichřice do plavého lánu -
na špičkách těch posledních dnů svítí
zlato vlasů, jež rozčísla smrt,
proud k nám a proud na neznámou stranu.
Το υλικό της ανάρτησης μάς το έστειλε η εικονιζόμενη φίλη του ιστολογίου κ. Birgit Schrowange.
Δεν υπάρχουν σχόλια:
Δημοσίευση σχολίου