ΟΛΝΤΡΖΙΧ ΜΙΚΟΥΛΑΣΕΚ!

OLDŘICH MIKULÁŠEK (1910-1985)


NA POČÁTEK SE PTÁM

Na počátek se ptám, jehož nebylo,
nepadal sníh a bylo nebílo,
vlas, tolik světla než se vznítilo,
ohnout se aby vítr mohl, čas
v kolenou trávy, vesmír holohlavý
kšticí svých komet prázdno rozevlást.

Vlas, struna strun, paprsek: daleko
jak by si zastýsklo, tak tence. Hle i nic,
jež v sobě zbloudilo a bylo jablko.
A spánek znavený sní v šípcích o Růžence.
Tak voda tesknívá a sama, žíznějíc
po naplnění svém, k rtům zvedá utopence.


1941


Το ποίημα μάς το έστειλε η εικονιζόμενη φίλη του ιστολογίου κ. Eva Riccobono.