ΤΡΑΓΟΥΔΑΕΙ Ο ΚΑΡΕΛ ΚΡΥΛ

ΤΡΑΓΟΥΔΑΕΙ Ο KAREL KRYL


KÁDRUJÍ MĚ

Kádrují mě v Americe, taky v Kanadě,
kádrují mě v republice ba i v úřádě.
A kdyby mě stokrát znali, zase by mě kádrovali,
vždyť to patří k politice, to je nasnadě.

Kádrují mě kolegové na své poradě,
čtyři vlády exilové, pátá na hradě.
S podpisem i bez podpisu, celá halda časopisů,
asketi i kořelové zpěvu na bradě.

Kádrují mě bolševici věrní línii,
dogmatičtí heretici v Kalifornii,
muzikanti kvůli saundu, španělové z andergraundu,
struktura i v opozici v český mafii.

Kádrují mě zdola zhora noví pánové,
příčinliví hoši z fóra v Hradci Králové,
důchodkyně, dorostenky, kátrováci z vépéemky
a demokrati, byrokrati, klerikálové.

Kandiduje strana ctnosti s dvěma Vasily,
nezvolenci z veřejnosti proti násilí.
V erotaxi horko ťažko, kandiduje lektor Kňažko,
v každým pádě na akádě hledaj posili.

Na Pasjenko čeká budaj, čeká v župánu,
že ho zase jednou udaj ve Vatikánu.
Zřek se totiž, to je k zlosti, černobůrskej národnosti,
takže novej zájomnosti nejde do plánu.

Letí Váša v jambojetu, letí do hradce,
kancelář má na klozetu, v křeslech poradce
a z buk straší na okoři, jeho děsní braniboři,
takže radši v Mrtvým moři letí koupat se.

Z leva z prava samozvanci v týmu sehránem,
každej šašek má dnes šanci stát se Reganem.
Věrka, Magda nebo Rita, usazeny u koryta,
jen ten chudák morogita chodí zmaganej.